Mé vysílací zařízení dříve a nyní
Dříve používaná zařízení - přijímače
Moje posluchačské začátky jako RP OK1-13185 byly spojeny s legendárním inkurantním přijímačem E10aK, získaným někdy počátkem roku 1963, k němuž jsem si musel ještě zhotovit zdroj. Měl vynikající citlivost a byl původně určen pro poslech CW a AM v rozsahu 3 až 6 MHz. Byl vybaven rozladitelným záznějovým oscilátorem, proto i poslech SSB stanic byl velmi příjemný. V kombinaci s anténou LW o délce 63 m a ve výšce téměř 30 metrů umožňoval příjem DX stanic, jak dokazují i některé mé QSL lístky. Později jsem jej doplnil ještě elektronkovým konvertorem pro pásmo 144 MHz.
Tak, jak jsem se naučil morseovu abecedu, zaujalo mne i pásmo 160 metrů a podařilo se mi sehnat z výprodeje původně vojenský "přenosný" přijímač R3. Byl napájený NiFe akumulátorem, osazený běžnými bateriovými elektronkami z výroby Tesla a jako zdroj anodového napětí sloužil vibrační měnič, takže si za provozu lehce zpíval… Umožňoval příjem CW a AM od 0,15 do 7 MHz v pěti rozsazích, proto pokrýval i amatérská pásma 160, 80 a zčásti i 40 metrů. Přijímač jsem také postupem času upravil na síťové napájení včetně zmenšení transportní skříně, která původně obsahovala i akumulátor, zdroj s měničem a prostor pro sluchátka. Oba tyto přijímače mi vydržely velmi dlouho a usnadnily začátky mého vysílání pod vlastní volací značkou. Postupem času jsem přijímač R3 nahradil opět inkurantním vynikajícím přijímačem MWeC, ale ještě v sedmdesátých letech jsem R3 používal spolu s tranzistorovým konvertorem pro příjem v pásmu 2 m z přechodných QTH.
Dříve používaná zařízení - vysílače
Můj první vysílač, s nímž jsem zahajoval provoz na pásmech hned po získání povolení na počátku roku 1968, byl telegrafní elektronkový vysílač vlastní výroby ECO/BA/PA pro pásma 80 m a 160 m osazený elektronkami ECF82 a EL81 s výstupním výkonem do 10 W doplněný anténním členem ze soupravy stanice RM31. Jeho obrázek se bohužel nezachoval. Po získání a úpravě inkurantního vysílače RSI byl tento vysílač přestavěn na jednopásmový pro 80 metrů s koncovým stupněm s elektronkou 6L50 a výkonem 35 W.
Legendární vysílač RSI asi není nutno příliš představovat. Mně se ho podařilo získat někdy v polovině roku 1968 a jeho přestavba podle tehdy schváleného vzoru byla otázkou několika večerů. Svými parametry, tj. výstupním výkonem 10 W v pásmu 160 metrů byl určen především pro tehdejší třídu mládeže OL. Obsahoval i zdroj a velmi kvalitní anténní čle, s nímž šla vyladit skoro každá anténa. Tento vysílač mi prakticky bez jakékoliv závady sloužil až do roku 1977, kdy jsem ho spolu s přijímačem MWeC poskytl dalšímu uživateli.
Počátkem sedmdesátých let začaly být dostupné i tranzistory vhodné pro pásmo 144 MHz a to jak pro přijímací část (OC170, GF507, AF139 a AF239S), tak i pro koncové stupně malého výkonu (GF501, později i KF630 a 2N3866). Proto jsem si postavil jak tranzistorový konvertor, tak i CW vysílač o výkonu cca 200 mW pro pámo 2 m. S tímto vybavením, které bylo doplněno přijímačem R3 a čtyřprvkovou anténou jsem na Nový rok 1971 navázal spojení z Turnova do Prahy a úspěšně ho používal i při provozu z přechodného QTH v Horních Albeřicích v Krkonoších z chalupy, kde v té době nebyla elektrická přípojka.
Jak šel čas, byly k dispozici i výkonové tranzistory typu KU601 a KU605 vhodné pro koncové stupně o výkonu 10 W v pásmech 160 a 80 metrů, což jsem využil i při stavbě vhodných vysílačů pro provoz na těchto pásmech z přechodných stanovišť. Samozřejmě ve spojení s osvědčeným přijímačem R3.
Na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let jsem se zabýval stavbou řady tranzistorových transceiverů FM pro pásmo 2 m a koncových stupňů osazených převážně sovětskými tranzistory KT922 a KT925. Řada přišla i na přestavbu tehdy již vyřazovaných radiostanic VXN101, VXW100, bulharských LEN160 a vše vyvrcholilo přestavbou původní E10K na FM tranceiver Rokytka 01.
Poslední aktualizace stránky: 16.12.2020 04:55 hod.
